Masáže Praha západ Zvole

vznikal na různých místech v různých časových obdobích, aby byl opakovaně zapomenut a pak znovuobjeven. V knize O vnitřních nemocech, připisované Žlutému císaři Chuang timu, se dozvídáme o metodě pozorování nohou. Mnozí historici medicíny se domnívají, že se jednalo o Praha 16 základy masáže reflexních zón nohou. Rovněž nástěnná malba v hrobce staroegyptského lékaře Ankhmahara v Sakkaře, jejíž vznik je datován do roku př. n. je velmi sugestivní. Vidíme na ní černé maséry provádějící masáž ruky a nohy. Příznivci masáže mikrosystémů v ní vidí jasný důkaz o stáří této léčebné metody. Zajímavé je, že i američtí indiáni znali a hojně užívali mikromasáž nohou jako léčebnou proceduru. Dvacátý prezident Spojených států James Abraham Garfield, na něhož byl spáchán atentát sedm měsíců po uvedení do úřadu, užíval ke zmírnění bolestí provázejících smrtelné zranění právě masáže nohou. Masáž se naučil od indiánů ještě v masáže Zvole době, kdy se živil jako námezdný dělník. Po selhání ostatních způsobů to byla jediná léčba, která mírnila jeho utrpení v masáže Zvole tříměsíčním neúspěšném zápase o život. V Evropě se setkáváme s reflexoterapií koncem století. Florentský sochař, klenotník a Lahovičky spisovatel Benvenuto Cellini si nechával tlumit bolesti mačkáním prstů rukou a nohou. Roku se zmiňují o tomto druhu masáže lékaři Adamus a ATatis ve svém díle. Vše nasvědčuje tomu, že znalosti o této léčebné metodě přinesl do Itálie z Číny sám Marco Polo počátkem

století. Přibližně zároveň s pracemi Adamuse a ATatise vychází v Lipsku podobné dílo o léčení tlakovými body saským lékařem dr. Ballem. Opusťme však nejisté vody dávné historie a podívejme se do století. Lví podíl na znovuobjevení této léčebné metody má americký masáži Zvole lékař dr. William H. Fitzgerald. Sám uvádí, že se s masáží reflexních zón seznámil při studijním pobytu u dr. H. Bresslera ve Vídni. Není jasné, zda byl dr. Fitzgeraldovi větším zdrojem inspirace vídeňský pobyt nebo znalosti amerických indiánů. Nicméně jeho rozdělení Praha 12 lidského těla na deset podélných zón a s ním korespondujících deset zón na ploskách nohou byl čin nesmírně záslužný. Zavedl vlastně souřadnicový systém, který tuto metodu zprůhlednil a dal jí logický řád. Dr. Fitzgerald vyučoval terapii zón, jak ji sám nazval, v kurzech a vycvičil široký okruh praktiků. Do technicky dokonalé podoby přivedla reflexoterapií americká masérka Eunice Inghamová. Navázala na dr. Zvoli masáž Fitzgeralda a své poznatky prakticky ověřovala a dále rozvíjela. V roce vydala knihu Stories The Feet Can Tell Příběhy, které mohou vyprávět nohy. Vedle své praxe organizovala učební kurzy, ve kterých seznamovala s touto léčebnou metodou Američany. Její zásluhou byl v

masážní Zvolem

Americe v roce založen Mezinárodní institut reflexologie. V poválečném období se rozšířila znalost reflexologie nohou do Evropy zásluhou masérky Hanne Marquardtové. V roce se jí čirou náhodou dostala do rukou knížka E. Inghamové, kterou si se zájmem prostudovala, a z pouhé Zdiměřice zvědavosti začala provádět masáže podle jejích návodů. Za devět let se propracovala k profesionální virtuozitě, spolupracovala s Eunice